Svařování je v současnosti jedním z nejčastěji používaných způsobů vytváření trvalých spojů mezi materiály, které nelze snadno rozdělit bez jejich poškození.
Hlavním principem svařování je spojení dvou nebo více materiálů tak, že vznikne trvalý spoj. Pro dosažení tohoto spojení je nezbytné dodání vnější energie. Při svařování je vnější energie použita k částečnému nebo úplnému roztavení základních materiálů, které jsou následně spojeny dohromady. Existuje několik různých metod svařování, které se liší způsobem použití vnější energie (elektrický oblouk, plamen, tření, výbuch apod.). Podrobný popis jednotlivých metod a jejich označení lze nalézt v normě ČSN EN ISO 4063.
Tato metoda postupem času ztratila na popularitě a ve velké míře ji nahradila metoda 135, kterou popíšeme níže. Nicméně, v případě montáží a práce venku, stále zůstává oblíbenou volbou. Jedním z největších přínosů této metody je ochrana svaru. Ochrana není zajištěna vnějším plynem, který by mohl být snadno odfouknut nepříznivými povětrnostními podmínkami, ale plynem, který vzniká spalováním obalu elektrody. Části obalu se rozpouštějí ve svarovém kovu a tvoří ochrannou strusku, která chrání svar. Po dokončení svaru je však třeba tuto strusku odstranit.
Toto označení zahrnuje několik různých metod, které se od sebe liší zejména použitým přídavným materiálem a ochranným plynem. Principem těchto metod je hoření oblouku mezi tavící se elektrodou (kterou tvoří přídavný materiál ve formě drátu) a základním materiálem. Ochranný plyn proudí kolem svařovacího drátu a má za úkol chránit svarovou lázeň a přispívat k zapálení a stabilizaci elektrického oblouku.
Používají se dva druhy plynů: inertní plyny (argon, helium apod.) a aktivní plyny (oxid uhličitý samostatně nebo ve směsi s inertními plyny).
Další rozdíly mezi jednotlivými metodami spočívají v použitém přídavném materiálu. Nejběžnější je plný drát, ale stále populárnější se stávají trubičkové dráty, které jsou buď plněné tavidlem nebo kovovým práškem. Existují také trubičkové svařovací dráty, které nahrazují externě dodávaný ochranný plyn a fungují podobným způsobem jako obalené elektrody.
Označení jednotlivých metod:
131 – Obloukové svařování tavící se elektrodou v inertním plynu, MIG svařování
132 – Obloukové svařování tavící se plněnou elektrodou v inertním plynu
133 – Obloukové svařování tavící se plněnou elektrodou s kovovým práškem v inertním plynu
135 – Obloukové svařování tavící se elektrodou v aktivním plynu, MAG svařování
136 – Obloukové svařování plněnou elektrodou v aktivním plynu
138 – Obloukové svařování plněnou elektrodou s kovovým práškem v aktivním plynu
Pokud se zaměříme na výbavu, jedná se o jednu z nákladnějších metod. Je nezbytné mít k dispozici výkonný svařovací zdroj s plochou charakteristikou, podavač svařovacího drátu, chlazený svařovací hořák a zásobníky plynu pro ochranu svarového kovu.
Tato metoda je charakterizována tím, že oblouk hoří mezi netavící se elektrodou a základním materiálem. Elektroda je buď čistě wolframová nebo obsahuje slitinu wolframu s ušlechtilými kovy. Obloukové svařování netavící se elektrodou se často používá pro svařování různých kovů, jako je hliník, hořčík, korozivzdorné oceli, nikel, měď, bronzy, titan, zirkonium a další neferitické kovy. Tato metoda vyžaduje značnou zručnost svářeče, který jednou rukou drží hořák a druhou rukou přidává přídavný materiál. Při správném dodržování technologického postupu lze dosáhnout vysoké kvality svarů. Avšak tato metoda má nevýhodu v nižším výkonu svařování, který nedosahuje například úrovně metody 135.
Označení jednotlivých metod:
141 – Obloukové svařování wolframovou elektrodou v inertním plynu, WIG, TIG svařování
142 – Obloukové svařování wolframovou elektrodou v inertním plynu bez přídavného materiálu
143 – Obloukové svařování wolframovou elektrodou v inertním plynu s plněnou elektrodou nebo tyčí
145 – Obloukové svařování wolframovou elektrodou s redukčním podílem plynu v jinak inertním plynu s plným drátem nebo tyčí
146 – Obloukové svařování wolframovou elektrodou s redukčním podílem plynu v jinak inertním plynu s plněným drátem nebo tyčí
147 – Obloukové svařování wolframovou elektrodou s aktivním podílem plynu v jinak inertním plynu
Autor: Simon Křižák